Příběhy

Anděl mě provázel už od malička

Asi v pěti letech jsem si začala povídat s bytostí jménem Petr, který tvrdil, že je anděl. Nemohla jsem ho sice vidět, ale slyšela jsem ho ve své hlavě. Dokázala jsem si s ním povídat celé dny a nepřestalo mě to bavit. Jelikož jsem jedináček, tak jsem byla šťastná, že si mám s kým povídat. Často jsem si s ním hrála, povídala si s ním a svěřila jsem mu takřka všechno, co mě trápilo a on mi vždycky pomohl. Jednoho dne ale řekl, že je na čase, abych se o sebe už postarala sama, že jsem už velká holka. To mi bylo tuším 11. Odešel, ale stále ještě někdy cítím, jako by stál při mě. Myslím, že každý má svého strážného anděla a třeba o tom ani neví. Tím mým je Petr. Nepřestala jsem v něho věřit ani když mi je už 16 let. Karolína


Andělé strážci mě provázejí celý život, díky Bohu za ně…

Jsem na světě již padesát let.Velkou zásluhu na tom mají andělé strážní, neb jak říká můj muž jeden by to nestíhal.Spadla jsem z kola ze srázu a zkutálela se přímo ke kapličce, srazil mě kamion a mimo pár modřin mi nebylo nic, spadla jsem do výtahové šachty z pátého podlaží, tak tady se chudák anděl nadřel ale rozchodila jsem to. Andělé strážci mě provázejí celý život, díky Bohu za ně. Lída


Nikdy jsem nevěřila v nadpřirozeno…

Nikdy jsem nevěřila v nadpřirozeno, ale jednoho dne jsem pocítila, že musí existovat někdo, něco … kdo chrání naše životy. Tento dojem jsem získala, když měl můj 21-letý syn autonehodu. Lékaři mu nedávali žádnou naději na přežití. Já se ale uchýlila k jediné věci, kterou jsem do té doby nevyzkoušela. K víře … začala jsem prosit ne Boha (v kterého nevěřím), ale anděla strážného, který podle mé dobré kamarádky má tu moc pomoci i v nejtěžších chvílích. K překvapení lékařů a celého okolí se můj syn uzdravil. I on se ode mne dozvěděl, že za svou druhou šanci vděčí svému nejlepšímu nadpozemskému příteli … Naďa P., 48let, Kladno


Anděl chrání mé děti

Chci poděkovat Andělu strážnému, ale s jistotou nevím, jestli je můj nebo mých dětí. Zasahoval v jejich životě několikrát, za zmínku stojí autpnehoda mého tehdy 25 letého syna, který spěchal na trénink , měl hlad a za volantem se začal „živit“, nedával pozor a najel ve 150km rychlosti na obrubník, auto udělalo několik kotrmelců, bylo zcela k odpisu a můj syn měl akorát malou ranku na dva stehy a ponaučení, že se má věnovat jenom řízení…tak tehdy měl jeho Anděl strážný opravdu plné ruce práce…také měl plné ruce práce s mou tehdy 2 letou dcerou, která od mala ráda lezla po výškách a tak jednou vylezla na dětském hřišti na takovou asi dvoumetrovou betonovou zídku, no a když chtěla dolů, tak si prostě skočila…..nic se jí nestalo, jen se hrozně lekla a trošku si odřela kolena, ale jestli si myslíte, že přestala lézt po výškách? Nepřestala…Dnes jsou oba už dospělí a Anděl strážný je chrání stále, neboť jsou velice neposední :-) Díky Anděli!!!!
Durinka


Málem jsem si zažila horké chvilky…

Nevím, jestli věřím přímo ve svého anděla, ale jsem přesvědčena, že opravdu něco mezi nebem a zemí existuje, jen to nedovedu pojmenovat. Budeme tomu tedy říkat třeba anděl strážný… Jednou jsem si vzala lampičku přímo do postele, abych si mohla číst svou rozečtenou knihu. Jistě všichni znáte, když už oči padají únavou, ale pořád je to tak zajímavé čtení, že se nemůžete odtrhnout. I já jsem si takto četla a když už jsem oči nemohla udržet, tak jsem si pomyslela, že jen na chviličku očka zavřu, tím se jim uleví a já budu ve čtení pokračovat. Jistě nemusím říkat, že z chviličky byl tvrdý spánek. Po nějaké době jsem se probudila se zvláštním pocitem jakoby mě někdo budil. V místnosti jsem byla sama, ale pěkně mi doutnala postel – rozsvícená lampička spadla a od rozpálené žárovky začala doutnat matrace. Necítila jsem teplo, ale spíš něčí přítomnost. Kdyby mě ona bytost – můj anděl strážný nevzbudil, určitě bych v té posteli zažila horké chvilky …
Tato příhoda není jediná, která se mi stala a které si nedovedu logicky vysvětlit ani zdůvodnit.
Lenka


Žila jsem v ateistické rodině…

Žila jsem v ateistické rodině a vše o duchovnu jsem pokládala za vymyšlené. Až jednou, bylo to na chatě jsem se dívala na televizi a něco mi řeklo „podívej se vlevo“, otočila jsem hlavu a uviděla jsem ducha, takovou mlhavou postavu, otočila jsem se zpět s tím, že mám asi halucinace, znovu jsem se ohlédla a pořád tam byl. To stejné se mi stalo ještě jednou doma. Přivedlo mě to k zamyšlení, že přece jen existuje něco mezi nebem a zemí. Začala jsem se intenzivně zajímat o duchovno, navštěvovala jsem kurzy psychotroniky, četla literaturu… Na těch kurzech jsem zažila satanisty, nikdy jsem o nich neslyšela, ale to, co jsme někteří zažili, bylo strašné. Utekla jsem do kostela a uviděla různá svoje osobní znamení.
Když jsem zase jednou takhle seděla, něco mi řeklo, vem si tužku a piš. Vzale jsem propisku a ucítila jak do ní proudí jakási energie a začala sama psát. Nevěřila jsem v ten moment, že se to děje, ale psal mně můj anděl strážný, psal že mě miluje, moc, moc…ptala jsem se, jak jmenuje, i to mi napsal. Celá nadšená jsem to řekla dcerám a pobídla je, aby to taky zkusily. Dařilo se jim to taky. To přece není náhoda. Občas si s něma píšu dodnes a taky se mně dávají poznat různými znameními.
Dcera mi řekla, že je jí zima, já nato, popros andílky, ať tě zahřejí a ona ucítila teplo…to je jen příklad, co je možné, když člověk věří…
Eva, Brno